Výsledky ročníku 2015

23. ročník
Přehlídky amatérských divadelních souborů
DIVADELNÍ KOJETÍN 2015
18. - 22. 3. 2015
SOKOLOVNA KOJETÍN

Výsledková listina


Nominace na 4. Divadelní Piknik Volyně 2015

Ořechovské divadlo Ořechov – Vlastimil Peška: Jak Švédové L. P. 1645 marně Brno dobývali aneb Bylo nebylo

Doporučení na 4. Divadelní Piknik Volyně 2015

Kroužek divadelních ochotníků ve Hvozdné – Alena Herman: Kód Nula


Diplomy:

- Romaně Blažkové za roli Mary v inscenaci Vražda na faře Divadelního spolku Kroměříž

- Evě Kašparové Zajíčkové za roli Patricie v inscenaci Bez obřadu o. s. Za dveřmi Náměšť na Hané

- Ondřeji Kašparovi za roli Leonarda v inscenaci Bez obřadu o. s. Za dveřmi Náměšť na Hané

- Hereckému kolektivu Ořechovského divadla Ořechov za souhru v inscenaci Jak Švédové L. P. 1645 marně Brno dobývali aneb Bylo nebylo

- Josefu Königovi za režii inscenace Tlustý anděl z Rouenu DS Václav Václavov

- Aleně Herman za scenáristicko-režijní koncept inscenace Kód Nula Kroužku divadelních ochotníků ve Hvozdné

- Michalu Juříkovi, Pavle Dostálové a Marku Hermanovi za vizuální stránku inscenace Kód Nula Kroužku divadelních ochotníků ve Hvozdné

- Iloně Zámečníkové za roli Fridy v inscenaci Frida Divadla DiGoknu Rožnov pod Radhoštěm

- Romanu Švehlíkovi za úpravu komedie Caesar a za roli Tita Papulla v téže inscenaci Divadla Brod Uherský Brod

- Pavlu Chramostovi za roli Terentia Bulvy v inscenaci Caesar Divadla Brod Uherský Brod

- Ořechovskému divadlu Ořechov za inscenaci .Jak Švédové L. P. 1645 marně Brno dobývali aneb Bylo nebylo


Čestná uznání:

- Kateřině Nakládalové za roli slečny Marplové v inscenaci Vražda na faře Divadelního spolku Kroměříž

- Radce Poučové za režii a návrh scény inscenace Bez obřadu o. s. Za dveřmi Náměšť na Hané

- Janu Sudovi za mladý herecký výkon v inscenaci Jezinky a bezinky DS Lojza z Oder

- Hereckému kolektivu DS Václav Václavov za čistotu hereckého stylu v inscenaci Tlustý anděl v Rouenu

- Ivanu Helmichovi za scénu v inscenaci Černá je dobrá Divadla BLIC Ostrožská Nová Ves

- Evě Koukolské za kostýmy v inscenaci Černá je dobrá Divadla BLIC Ostrožská Nová Ves

- Kroužku divadelních ochotníků ve Hvozdné za inscenaci Kód Nula


Zvláštní cena poroty:

- Martinu Braunerovi za soustředěný výkon při animaci Krysy v inscenaci Caesar Divadla Brod Uherský Brod


NOMINACE na celostátní přehlídku činoherního a hudebního divadla 4. Divadelní Piknik Volyně 2015

Soubor: Ořechovské divadlo
Inscenace: Jak Švédové L. P. 1645 marně Brno dobývali aneb Bylo nebylo
Autor: Vlastimil Peška
Režie: Vlastimil Peška

Inscenace Ořechovského divadla splňuje v mnoha ohledech parametry profesionálního divadla jak v režijní, tak scénografické a herecké složce.
Legenda o dobývání Brna se stala režisérovi Vlastimilu Peškovi a ořechovským příležitostí k neobyčejně dynamické apokryfní taškařici a hudební frašce, jejímž tématem je hra (hraní si) s legendou a historickými fakty. Rámcovou situací je každoroční „otvírání hrobů“ těch zemřelých, kteří dobývání Brna zažili, ti si pak znovu sehrají události formou groteskní frašky, během níž na sebe berou role jednoho či druhého tábora. Některé historické události jsou ve zběsilém tempu hrány ve více variantách, autor i herci parodizují také zmatení jazyků, k němuž během dobývání docházelo.
Přestože se jedná o varírovaný remake inscenace z roku 1994, zachycování válečných událostí s plebejskou
a parodickou bujarostí, která osvobozuje od hrůz, jež válka může způsobit, získává na nové aktuálnosti, přestože inscenace ani text sám o sobě se nepokouší o výrazné parafráze k dnešku.
Jde o divadlo interaktivní, samotní diváci jsou zapojeni do bitvy (na straně švédského vojska), jde
o divadlo syntetické (plné hudby a tance), jak je tomu ostatně u inscenací Vlastimila Pešky zvykem. Poetika Vlastimila Pešky, která se může jevit u některých inscenací již jako nekreativní opakování stejných a ověřených principů a jistot, jeví se nám v případě této inscenace v dobrém slova smyslu plně souznící s tématem.
Důvodem nominace na 4. Divadelní Piknik Volyně je profesionalita, hravost, jasná poetika souboru, režie, inscenace.


DOPORUČENÍ na celostátní přehlídku činoherního a hudebního divadla 4. Divadelní Piknik Volyně 2015

Soubor: Kroužek divadelních ochotníků ve Hvozdné
Inscenace: Kód nula
Autor: Alena Herman
Režie: Alena Herman

Kód nula je zejména autorským počinem Aleny Herman, která je podepsána pod scénářem, režií, výběrem hudby a ujala se také klíčové role dramatu, postavy Elen. Pevný režijní rukopis bezesporu ovlivnil i další výrazné jevištní složky: scénografii, kostýmy, svícení.
Kódem nula je v této hře označováno dítě, jehož genetická informace byla už v čase narození taková, že existovalo vysoké riziko předčasného úmrtí z důvodů nevyléčitelné nemoci. Dítě označeno kódem nula nemá nárok na zdravotní pojištění. Nevyléčitelnou cystickou fibrózou trpí Dan, syn Elen a Sama. Alena Herman ve své hře velmi umně časově chronologicky za sebou řadí dramatické situace, během nichž můžeme sledovat, co rozhodnutí mít takové geneticky předurčené dítě způsobí v nejbližším okolí manželského páru i ve vzájemných vztazích manželského páru. Ve druhé části hry pak do hry vstoupí motiv smrtelné nemoci Elen (nádor na mozku), která vnese do dramatu téma volby mezi vlastním životem a životem vlastního syna.
Kód nula v sobě skrývá silná etická i společenská témata, zda je etické geneticky zasahovat do početí dítěte, zda dítě s genetickou vadou je méněcenné, jakou roli hraje ve společnosti realizace v kariéře atd.
Alena Herman dala inscenaci lyricko-poetickou náladu, jak volbou lyrizující hudby, tak svícením, tak střídmými hereckými prostředky, nebo „rozhlasovými pasážemi“, jež jsou komentářem obrazu. Lektorka Petra Kohutová přišla s přiléhavým žánrovým označením romance s prvky sci-fi. Celá inscenace je výtvarně velmi sugestivní
a v kontextu amatérského divadla nebývale estetická. Ke škodě věci však autorka jak v textu, tak i některými zvolenými inscenačními prostředky balancuje na hraně (někdy za hranou) sentimentálního a lyrizujícího kýče, čímž oslabuje hrany konfliktu, zdvojuje informace. Máme za to, že zvěcnění a proškrtání vět, jež působí jako tezovité pravdy, objevení zhušťujícího, výmluvného obrazu by posílilo příběh a jeho vyznění. Jsme si vědomi, že právě balancování na hraně kýče by pravděpodobně ostře mohlo rozdělit publikum, podobně jako vyvolalo diskuse
a debaty uvnitř lektorského sboru.
Výtky však nic nemění na tom, že se jedná o pozoruhodný divadelní počin. Přičteme-li k tomu fakt, že se jedná
o inscenaci venkovského divadelního souboru, mohla by být inscenace v kontextu národní přehlídky zajímavým příspěvkem do diskuse o autorském amatérském divadle a míře sentimentality v dramatu.