20. ročník (2012)

Fotogalerie Divadelního Kojetína 2012

Kompletní fotogalerii z 20. ročníku přehlídky amatérských divadelních souborů Divadelní Kojetín 2012, které nafotila Jana Večeřová naleznete zde:
Fotogalerie - Divadelní Kojetín - 20. ročník


Ve dnech 14. - 18. března 2012 se v sále Sokolovny konal jubilejní 20. ročník Přehlídky amatérských divadelních souborů Divadelní Kojetín 2012, jejímž vyhlašovatelem a pořadatelem je  Městské kulturní středisko Kojetín a Město Kojetín. A jak letošní přehlídka probíhala den po dni se dočtete v našem malém vzpomínkovém shrnutí.


Středa 14. března 2012

Před oficiálním zahájením 20. ročníku přehlídky amatérských divadelních souborů Divadelní Kojetín 2012 ráno žáci 5. - 9. tříd základních škol a studenti souběžných tříd gymnázia zhlédli divadelní pořad s názvem "Legenda V+W aneb Příběh Osvobozeného divadla" v podání Divadélka pro školy z Hradce Králové. Divadelní představení bylo souborem ukázek nejslavnějších divadelních her autorů Jiřího Voskovce a Jana Wericha. Ve více než šedesáti minutách herci Michal Moravec a Vít Troníček přiblížili divákům nejzásadnější okamžiky života i kariéry těchto mistrů českého humoru. Odborný výklad doplnily chronologicky řazené úryvky dialogů a písní, dokumentující rozsah a význam tvorby Osvobozeného divadla a jeho vliv na vývoj českého divadla 20. století. Počátky a studentskou recesi zachycovala ukázka z avantgardní West pocket revue, období romantických komedií do roku 1932 pak symbolizoval dialog šermířů ze známé hry Golem. S ohledem na historické události v předválečném Československu byly do představení jako příklad politické a sociální satiry zařazeny ukázky ze Světa za mřížemi a hlavně z protifašisticky laděné hry Nebe na zemi. Představení uzavřela slavná poprava kanónem z Faty Morgány, ve které účinkovali dobrovolníci z řad diváků.
Celé představení bylo koncipováno jako neobvyklá vyučovací hodina s důrazem na kontakt s diváky, doplněná navíc originální hudební úpravou písní Jaroslava Ježka. Pořad Legenda V+W aneb Příběh Osvobozeného divadla byl vhodný nejen jako doplněk výuky, či součást přípravy k maturitě, ale především poutavou formou poskytl základní informace pro všeobecné kulturní povědomí, které by mladý divák, bez ohledu na věk, měl mít... Herci představení zahráli dvakrát za dopoledne.

Slavnostní zahájení jubilejního 20. Divadelního Kojetína bylo letos opět zahájeno hudebně. V malém kulturním programu se představily členky pěveckého souboru Cantas MěKS Kojetín. Úvodního slova se zhostila ředitelka Městského kulturního střediska Hana Svačinová, která mimo jiné přivítala v našem městě odbornou porotu (Víta Závodského z Brna, Miroslavu Ernstovou z Kojetína, Petru Kohutovou z Karlových Varů a Akrama Staňka z Prahy). Starosta města Kojetína Jiří Šírek oficiálně prohlásil přehlídku za zahájenou.

Zároveň byla ve vestibulu Sokolovny otevřena výstava fotografií a tiskového materiálu s názvem "Dvacet ročníků Divadelního Kojetína", kterou návštěvníci přehlídky mohli obdivovat po celou dobu festivalu až do nedělního závěru.

Ihned po slavnostním zahájení důstojně a slibně soutěžní část přehlídky zahájil domácí divadelní soubor Hanácká scéna, který pracuje pod hlavičkou Městského kulturního střediska v Kojetíně. Pro letošní divadelní sezónu si členové Hanácké scény zvolili komedii Marca Camolettiho "Modré z nebe". Režie se opět ujala Jana Nováková z Olomouce, která vloni s kojetínskými divadelníky zrealizovala úspěšnou komedii „Zahraj to znovu, Same“. Tuto inscenaci ohodnotila odborná porota na loňském festivalu velmi kladně a také udělila diplom Milanu Ligačovi za hlavní roli.
S komedií "Modré z nebe" se členové souboru poprvé seznámili v září 2011 a od té doby se sžívají s prostředím letušek, letadel a leteckých řádů. Do hlavních ženských rolí obsadila režisérka naše známé a hvězdné stálice souboru Marušku Němečkovou, Lucku Němečkovou a Lenku Šípkovou. Štěstím spadlým z nebe jsou pro soubor dvě nové herečky Marcela Válková a Helena Tabarová, které ansámbl rozšířily právě pro tuto komedii a snad jim nadšení pro ochotnické divadlo vydrží i do dalších her. Děvčata se alternují a na přehlídce se v roli Judity představila Helena Tabarová.
Největší potíž měla vedoucí souboru Maruška Němečková s obsazením hlavní mužské role. Dvojí přeobsazení dalo zabrat jí i celému souboru, ale třetí pokus s hlavním mužským představitelem vyšel - z Tovačova k nám už celý půlrok dojíždí a hlavního představitele ztvárnil a bude ztvárňovat dále Miroslav Konečný. Další mužské role si s chutí zahráli pánové Michal Maťo a Jan Raclavský.
Scénu a rekvizity zajistili manželé František a Maruška Němečkovi, scénickou hudbu namixoval Vojtěch Kohoutek a kostýmy hercům ušila švadlenka Miloslava Kuciánová. Světla a zvuk obstaral Jakub Maťo a text zpoza portálu sledovala Naděžda Šoborová.
Marc Camoletti (1923 - 2003) byl francouzským dramatikem, který se nejvíce proslavil svojí klasickou fraškou Létající snoubenky (známou také pod názvy Boeing-Boeing nebo Modré z nebe). Narodil se ve švýcarské Ženevě rodičům italského původu, odtud italské jméno. Jeho kariéra dramatika začala v roce 1958, kdy byly v Paříži uvedeny tři jeho hry najednou. Hra Dobrá Anna dokonce dosáhla 1300 repríz. I další hry byly velmi úspěšné, často překládány, některé zfilmovány a autor byl vyznamenán řadou cen. Modré z nebe je klasická fraška zapsaná v roce 1991 do Guinessovy knihy rekordů jako nejhranější francouzský titul na světě. Poprvé byla představena jako anglická adaptace roku 1962 v divadle Apollo v Londýně. Po mnoha různých inscenacích po celém světě se Modré z nebe vrátilo do Londýna a to až v roce 2001 v Divadle Komedie. Tato inscenace byla dokonce nominovaná na Cenu Lawrence Oliviera.
„Dvě by bylo málo a více by bylo únavné. Tři je ideální“, říká hrdina komedie Bernard, který si své vyvolené vybírá zásadně z řad zaměstnankyň leteckých společností. Snoubenky - letušky se střídají v jeho pařížském bytě přesně podle letových řádů, a to až do dne, kdy mu bouře nad Atlantikem značně zkomplikuje život…
Hodnocení odborné poroty: Lektorský sbor ocenil dramaturgický výběr, neboť v oblasti zábavného divadla patří Marc Camoletti ke špičkám francouzské komedie feydeauovského typu. Série trapných situací proběhla v sympaticky zkrácené verzi. Bylo doporučeno zprůhlednit jednotlivé situace, „uvěřit jim“; také zjednodušit a zpřesnit charakteristiky jednotlivých postav. Nejvýše byl oceněn výkon Marie Němečkové jako služky Berty, hlavnímu mužskému představiteli Miroslavu Konečnému bylo doporučeno zkáznit fyzický projev a zlepšit mluvní kulturu. (Petra Kohutová)
Odborná porota Divadelního Kojetína 2012 udělila čestné uznání Michalu Maťovi za roli Roberta a diplom Marii Němečkové za roli Berty v inscenaci hry Modré z nebe.

Čtvrtek 15. března 2012

Ve čtvrtek dopoledne přijalo pozvání k účasti na Divadelním Kojetíně Divadlo Michala Vaňka z dalekého Nového Boru (okres Česká Lípa, Liberecký kraj), který zahrál studentům Gymnázia Kojetín strhující příběh "prokletých básníků" autora Jarka Hylebranta s názvem "Smím tě políbit, než chcípnu?". Drama plné emocí a překvapivých zvratů vytvořilo trojúhelník mezi sobeckým a vypočítavým Arthurem Rimbaudem (Jarek Hylebrant), citově nevyzrálým opilcem Paulem Verlainem (Michal Vaněk) a jeho naivní manželkou Mathyldou, kterou na jevišti ztělesnila Halyna Ishchenko. Jako speciální host v roli vypravěče účinkoval Zdeněk Kašpar, sólista Moravskoslezského národního divadla. Životní osudy o dvou přátelích, kteří bez sebe nedokáží žít, natož tvořit, poskytly netradiční pohled na svobodu, nekonvenčnost, přátelství, cit a v neposlední řadě i na sobeckost, závislost a vztek.
Režisérka Irena Vaňková o inscenaci řekla: "Nové divadelní představení je pro mě jako dítě, které je po narození - premiéře - odkázáno těm, kdo naslouchají. Naslouchejte příběhu, který se stal legendou. Legendou o Krásce a zvířeti v jedné osobě. Naslouchejte příběhu básníka snu, jenž vedl zoufalý boj proti hrozící a hrozné samotě. Příběhu prokletého básníka Paula Verlaina, který se spolu s Arthurem Rimbaudem pokusil najít tajemství, jak změnit život poezií. Oba se vzdali všeho pro cestu samotnou, pro cestu, která vede k sebe nalezení vlastní identity a celoživotnímu úsilí být naprosto sám sebou. Kdo z nás by po takovém životě nezatoužil..."

Letošní dvacátý ročník byl poprvé v historii Divadelního Kojetína obohacen o divadelní dílničku - Kojetínský herecko-režijně-dramaturgický seminář s odbornými lektory, kteří účastníkům dílny předali své cenné divadelní informace ve třech zajímavých přednáškách.
Radim Koráb (čtvrtek 15. března 2012, 13.00 - 15.00 hodin, přednáška o herectví) - brněnský herec, moderátor a vlastně i režisér a dramaturg, protože si ve svém Divadle Koráb, které funguje od roku 1998, vytváří inscenace jen a jen podle svých představ. Radim Koráb se zaměřuje hlavně na divadlo pro děti, v této oblasti představuje známého a praxí protřelého odborníka. Věřte, že jeho představení nenechají spát ani jedno dítě. Radim vystudoval činoherectví v Šumperku a později byl v angažmá v brněnském Divadle Radost. Na našem semináři učil účastníky „jak se stát hercem snadno a rychle“ a hlavně jim objasnil hereckou jevištní logiku.
Divadelní dílnička byla zahájena ve čtvrtek 15. března 2012 přednáškou Radima Korába o herectví. Po krátkém úvodu z historie divadla, kdy zavzpomínal například na pana Stanislavského, velkého průkopníka metodiky výchovy herců, si účastníci mohli poprvé vyzkoušet roli herce. V průběhu přednášky se několikrát ocitli v zubní ordinaci, protože to mělo být místo, kde se krátké improvizační scénky odehrávaly. Dozvěděli se mnoho zajímavých věcí, které například i někteří profesionální herci dělají špatně, a co je potřeba udělat pro to, aby měli před publikem úspěch. Určitě bylo velice přínosné, že měli možnost ihned si vyzkoušet naučené poznatky v praxi. Radim pojal seminář velmi zábavně, a tak se chvílemi všichni za břicha popadali. V závěru posluchače neochudil o několik vtipných historek a trapných situací, které ve své kariéře u divadla zažil. Všichni účastníci odcházeli opravdu spokojeni.

Zdeněk Černín (pátek 16. března 2012, 13.00 - 15.00 hodin, přednáška o režii) - český režisér, herec a pedagog. Vystudoval Vojenské gymnázium v Opavě a herectví na brněnské JAMU. Své první profesionální angažmá nastoupil v Severomoravském divadle Šumperk. Po dvou letech v Šumperku se vrátil do Brna, kde působil nejprve v Mahenově činohře a později v Městském divadle Brno, nejprve jako herec a poté i jako režisér. Kromě působení v Městském divadle Brno Zdeněk Černín hostuje také v dalších divadlech, u nás i v zahraničí. Můžete ho také vidět v seriálu Ulice jako advokáta Vodičku. V Kojetíně přednášel o tom, co člověk potřebuje k tomu, aby byl slavným režisérem.
V pátek 16. března proběhla druhá část herecko-režijně-dramaturgického semináře, tentokrát se zaměřením na režii. Oproti prvnímu semináři byl tento více soustředěný na lektora, kterým byl režisér Zdeněk Černín. Posluchači se dozvěděli, jak by pozice režiséra měla fungovat, ale na pár příkladech z praxe se ukázalo, že ne vždy všechno pracuje, jak má, a často je právě na režisérovi, aby byl tím, kdo zachová „vážnou tvář“ a podpoří herce v jejich snažení. Samozřejmě se také zasmáli a měli možnost diskutovat o současném postavení divadla, o době, která bohužel není divadlu příliš nakloněna, ale o to víc si herci cení lidí, kteří do divadla stále chodí a ukazují tak, že snaha držet i amatérská divadla na úrovni není marná.

Tomáš Steiner (sobota 17. března 2012, 12.00 - 14.00 a 17.30 - 19.00 hodin, přednáška o dramaturgii) - vystudoval dramaturgii na pražské DAMU, léta působil jako herec. Při svém působení v šumperském divadle založil tamější hereckou školu. V Městském divadle Brno se podílel např. na inscenacích Alžběta Anglická, Smrt obchodního cestujícího, Radúz a Mahulena, Hra o lásce či My Fair Lady. Nyní spravuje divadelní archiv, čas od času vystupuje v představeních MdB a působí jako dramaturg Městského divadla Brno a Divadla Šumperk. Na semináři pan Steiner uvedl velice přínosnou přednášku o dramaturgii v praxi.
Poslední část prvního ročníku herecko-režijně-dramaturgického semináře v sobotu 17. března 2012, která byla , jak již název napovídá, zaměřena na činnost dramaturgickou. Proběhla pod vedením pana Tomáše Steinera, který dlouhá léta působil jako dramaturg v Městském divadle v Brně. Tentokráte lektor seznámil účastníky semináře s významem a náplní činnosti dramaturgické. Každý si ze semináře odnesl, že činnost dramaturgická musí být na divadle vykonávána vždy, a to bez ohledu na to, zda v souboru je či není přítomen dramaturg. Posluchači přednášky zjistili, že dramaturgovým posláním není jen přečíst mnoho her a pak z nich vybrat ty, u kterých již uzrál čas, na které by mohli přijít diváci a nebo které obsahují přesně ty role, ve kterých by zazářila ta či ona subreta. Dozvěděli se o různých fázích dramaturgovy činnosti - od výběru děl, jejichž prostřednictvím má dojít k uměleckému vyjádření souboru, přes jejich dramatické zpracování, přípravu dramaturgicko-režijního konceptu až po přínos dramaturga jako prvního diváka a kritika režijního nastudování inscenace. Pan Steiner odhalil, že dramaturg nemusí být jen pasivním vyhledávačem a čtenářem dramat a literárních předloh, ale může se i aktivně podílet na vzniku a úpravě divadelních textů, ať už jako technický pomocník autora při dramatizaci textu nebo dokonce i jako spoluautor. Zástupce menších souborů, které dramaturgem nedisponují, jistě uklidní, že se divadlo ve své tisícileté historii potýká s profesí plnokrevného dramaturga teprve necelých dvě stě let, což ve své podstatě znamená, že po této stránce amatéři zaostávají za profesionálními divadly jen cca o dvě stě let.

Ve čtvrtek v odpoledních hodinách vystoupil loňský nováček přehlídky Divadelní soubor Brnkadla ASpol. Brno, jehož členové, tentokrát již soutěžně, uvedli divadelní komedii norského autora Ingvara Ambjörnsena „Pokrevní bratři“ v režii Petry Rychecké. Skupina pracující při SVČ Lužánky v Brně je nejstarším a také dospělým oddílem Dětského divadelního souboru Brnkadla, existujícího od roku 1990. Divadelní soubor Brnkadla ASpol. vznikl v roce 2002 z potřeby poskytnout i těm, co odrostli dětskému a mladému divadlu, prostor pro jejich realizaci. Od té doby se jeho členové podíleli na vzniku sedmi inscenací, z nichž některé byly reprízovány více než 30krát v Brně i na různých přehlídkách a akcích mimo Brno. Divadelní komedie vypovídala o tom, jak se porvat se životem, když jste na startu pořádně zaspali… Diváci zhlédli příběh dvou přátel, žijících tak trochu na pokraji společnosti, o jejich hledání odvahy a cestě z izolace.

Čtvrteční večerní soutěžní doba byla pořadateli přidělena Divadlu Brod Uherský Brod. Tento kolektiv kolem Romana Švehlíka zajíždí do Kojetína téměř pravidelně. Po celorepublikově úspěšném „Slovácku sa súdí“ a loňské, v Kojetíně premiérované "Tulení ženě", si připravil soubor na nadcházející divadelní sezónu komedii o osmi obrazech, dvou v současné době nejúspěšnějších francouzských dramatiků - Jeana Della a Géralda Sibleyrase, „Ať žije Bouchon!“. Divadlo Brod je občanské sdružení, které se snaží zvelebovat stav lidské duše prostřednictvím divadelního umění. Divadelní soubor pracuje ve dvou sekcích: činoherní a loutkářské. Činoherci připravují průměrně jednu až dvě inscenace ročně, žánry pravidelně střídají. Loutkoherci se snaží zaplnit mezeru v nabídce pořadů pro děti. Vznikající inscenace prezentují v Domě kultury v Uherském Brodě jako klasické pohádky. K zájezdové činnosti volí moderní alternativní postupy v loutkovém divadle založené na přímém kontaktu s dětmi. Kromě divadelní činnosti pořádají scénická čtení, divadelní ples a podílí se na Brodském kulturním létu.
Název Divadlo Brod se poprvé objevuje v roce 2002. Vzniklo sloučením Divadelního souboru Tomáše Miličky a Loutkového divadélka, jejichž členové spolu stále více spolupracovali. Navazuje na činnost divadelních spolků v Uherském Brodě (zejména orelské a sokolské divadelní aktivity) a podařilo se mu doložit pravidelnou divadelní spolkovou činnost až k roku 1892, ke které se s úctou hlásí. Divadlo působí v prostorách Domu kultury, ale zajíždí se svými inscenacemi i do okolních divadelních sálů a hrálo i ve vzdálených městech (Olomouc, Vyškov, Ostrava, Kuks…). Pravidelně se účastní soutěžních i nesoutěžních divadelních přehlídek. Snaží se ukázat „jiný svět“ prostřednictvím divadelního umění.
V této místy až absurdní hře s řadou tragikomických situací, herci domýšleli, kam až může vést nezřízená touha po prosperitě pomocí neoprávněně získaných dotací z Evropské unie.
Hodnocení odborné poroty: Ať žije Bouchon je populární současná francouzská komedie na aktuální téma. Odtrženost bruselské administrativy od skutečnosti umožní starostovi bezvýznamné francouzské obce „zachránit“ ji před nezaměstnaností a úpadkem zneužíváním unijních dotací. Divadlo Brod z Uherského Brodu tuto absurdní komedii ústící ve vyhlášení nezávislé republiky Bouchon a dokonce ve vyhlášení války pojalo jako bláznivou satirickou komedii. Porota ocenila aktuálnost dramaturgie, doporučila však souboru důkladnější provázání jevištní akce s vlastní situací hry a s jejími důsledky tak, aby se herci neocitali v prostoru, ve kterém jsou odkázáni na improvizace a vytváření druhotných divadelních situací. Doporučila také souboru soustředit se na temporytmus představení narušovaný navíc na kojetínském jevišti technicky váznoucími předěly. (Akram Staněk)
Odborná porota Divadelního Kojetína 2012 udělila čestné uznání Zuzaně Gregůrkové za roli Odetty v inscenaci hry Ať žije Bouchon!

Pátek 16. března 2012

V pátek ráno přijelo do Kojetína Divadélko Andromeda z Prahy - Andrea Sousedíková a Dodo Slávik zahráli našim nejmenším dětem pohádku "O Perníkovém dědkovi". Všechny pohádky Divadélka Andromeda Praha jsou činoherní, veselé a plné písniček. Většina z nich byla oceněna na festivalu Miniteatro Havířov za herecký výkon, hudbu, či režii. Ve všech pohádkách i dalších pořadech Andromedy se zpívá živě, jsou vedeny od začátku až do konce, děti nemají čas se nudit, naučí se různé písničky i tance, zasoutěží si a podobně. Divadélko Andromeda Praha se dostalo do povědomí diváků a pořadatelů v celé republice. Pohádka vyprávěla příběh o Perníkovém dědkovi a bábě, kteří vzhledem k hospodářské krizi a nízké porodnosti v jejich končinách již neměli co jíst. Z perníku měli babka s dědkem už cukrovku, a tak se vydali do světa, až přišli ke Kulišům. Tam dědek ale díky své nenasytnosti, uvíznul ve chlívě s čuníkem a o pomoc musel požádat Mařenku Kulišovou. Sám by se ven totiž nedostal, protože z došků přibral a byl tlustý jako prase. Kulišovým za pomoc vyčaroval místo jejich chalupy perníkovou chaloupku. Když se pak Kulišovi začali v perníkové chaloupce cítit poněkud přeslazeně, koupili si z peněz, které utržili za prodej chlívku, novou chalupu. A jak dopadli babka s Perníkovým dědkem? Ti se nakonec rozhodli z Kojetína odjet do Pardubic, kde se jejich perníkové živnosti povede nepochybně lépe. A jestli neumřeli, tak tam vaří dodnes. Velké poděkování a obdiv si zaslouží oba herci za předvedené výkony, obzvlášť Perníkový dědek, který do Kojetína dorazil nemocný a na jevišti opravdu překonával sám sebe. Doufejme, že mu místní doktorka Horáková pomohla a ulevila aspoň na cestu domů do Prahy.

Páteční soutěžní odpoledne patřilo Divadlu Hanácké obce, nováčkovi Divadelního Kojetína, které působí v Prostějově a okolí více než 80 let. Posledních dvacet let se takřka výhradně věnovalo tvorbě pro děti a i v současné době má na repertoáru dvě pohádkové inscenace. Pod vedením současné režisérky Hany Lužné nabídlo divákům, a v soutěžní části Divadelního Kojetína představilo, již třetí nastudování díla Karla Čapka. Po Princezně Solimánské a Doktorské pohádce se pustili do vlastní dramatizace s úmyslem oslovit dospělého diváka. Současné složení souboru volalo po změně repertoáru, a tak vznikla podle knížky Karla Čapka „Jak vzniká divadelní hra” inscenace s názvem „Kláro…! aneb Jak se (také) dělá divadlo“.
V textu nacházeli řadu situací, které při přípravě divadla nastávají a byly jim důvěrně známé. Do nich zasazovali postavy, kterým dávali tak trochu jejich jména a charaktery. Každý, kdo alespoň někdy vstoupil na jeviště, si tam tu svoji malou pravdu, výhru nebo prohru našel. A bylo jedno, jestli to je amatér nebo profík. Tento poučný spisek rád vyložil autorům, obecenstvu a konec konců i kritice, jak vzniká divadelní hra a jakými proměnami může projít, než se vykuklí v slávě a skvělosti své premiéry. Divadlo je umění tak jako válečnictví a hazard, tak jako hra v ruletě, nikdy se neví předem, jak to dopadne. Nejen o premiéře, ale i každého večera je čirým divem, že se vůbec hraje, že se dohraje až do konce. Divadelní hra nevzniká uskutečněním nějakého plánu, nýbrž ustavičným překonáváním nesčíslných a nečekaných překážek.
 

V pátek večer vystoupilo na kojetínských prknech Divadlo Nad kinem Přerov - Horní Moštěnice s divadelní komedií Bengta Ahlforse "Iluzionisté". Vznik tohoto divadla je spjat s činností dnes již neexistujícího Místního kulturního střediska v Horní Moštěnici, ale skutečné datum vzniku souboru lidí, kteří milují divadlo a chtějí jeho prostřednictvím sdělit nejširší veřejnosti, že televize není jediným médiem pečujícím o „kulturu“ národa, si dnes už asi nikdo nepamatuje. Seniorské jádro souboru produkovalo divadelní představení již v padesátých letech minulého století při tehdejším ZK Energetiky Přerov. Co se týká žánru divadelních her, jsou to především komedie, ve kterých je soubor „doma“. Divácky vděčná historická komedie „Byl to skřivan“ od Ephraima Kishona dosáhla třicet šest repríz. Novodobá historie souboru, dnes Divadla Nad kinem, se mimo jiné vyznačovala hledáním osobnosti režiséra, který by uměl pracovat jak s původními, tak nově příchozími mladšími lidmi a přitom zachoval úroveň a také atmosféru, na kterou si zvykli členové souboru a divácké obce. A v neposlední řadě i poroty na postupových divadelních přehlídkách (Kojetín, Němčice n. H., Poděbrady, Třebíč, Vysoké n. J., Hronov) nebo v Napajedlích. Přestože soubor Divadla Nad kinem prezentuje divákům formu klasického divadla, jejich zájem nás utvrzuje v tom, že tento typ hraní je dík dvousetleté tradici v České republice pevně zakořeněn, a že to stojí za to, aby byl stále pěstován. V letošní divadelní soubor nastudoval divadelní komedii Bengta Ahlforse „Iluzionisté“, kterou také zahrál v soutěžní části kojetínské přehlídky.
„Skutečnost? Iluze? Lež? Přeber si to jak chceš... Možná takto by se jmenovala hra Bengta Ahlforse „Iluzionisté“, kdybych ji napsal já. Takhle jsem si pouze dovolil vztáhnout na ni ruku při jejím inscenování. A byla to práce veskrze radostná a krásná, věřte mi... S tak dobrým textem, výbornými herci i ostatními obětavými členy souboru snad ani jiná být nemohla. Jsem okouzlen Ahlforsovou komedií i všemi, kteří se na její přípravě podíleli. A za tu krásnou práci moc děkuji. Vám divákům, pak přeji neméně radostnou a krásnou podívanou. Snad jsme se touto hrou do vašeho vkusu alespoň částečně trefili,“ doplnil režisér Čestmír Beťák.
 

Sobota 17. března 2012

V sobotu ráno se sálem sokolovny rozezněl muzikál autorů Martina D. Polínka a Martina Mráze s názvem Musicool, který nastudovali žáci Literárně dramatického odboru Základní umělecké školy ve Zlíně pod režijním vedením Martina D. Polínka. Literárně dramatický obor se zabývá dramatickou průpravou, základy slovesné tvorby, prací s loutkou, hudebně hlasovou průpravou, souborovou činností a také individuální přípravou ke studiu na uměleckých školách. Samozřejmě lektoři ve škole nemůžou nikoho naučit talentu k herectví, ale pokud v někom alespoň malinko je, můžou pomoci jeho talent rozvíjet. Ve škole se žáci učí nejen mluvit a pohybovat se na jevišti, ale hledají a rozvíjejí svou vnímavost, citlivost, empatii i fantazii. Zbavují se ostychu, hledají a objevují v sobě schopnost vyjadřovat své pocity a myšlenky. Alespoň primárně se seznámí s tím, co herectví obnáší a bude-li se dařit, je velmi pravděpodobné, že se dříve nebo později objeví „na prknech, která znamenají svět“. Škola se zajímá, co si děti a mladí lidé myslí, nad čím přemýšlí, co dokážou nebo nedokážou cítit, protože divadlo je především o schopnosti předávat své názory a pocity. Na druhou stranu je to dřina, soustředěnost, kázeň, zodpovědnost. Završením práce bývá účast na divadelních přehlídkách, kde jsou mnohdy úspěšní a žáci si již mnohokrát odnesli významná ocenění. Nejtalentovanější žáci pak mají možnost vstoupit do souboru Malá scéna, kde mohou uplatnit zkušenosti a poznatky získané ve vyučovacích hodinách.

Odzvoněním patnácté hodiny se na kukátkovém jevišti (diváci seděli přímo na pódiu) představilo Divadlo bez střechy Vyškov (DBS) , které jako si svůj v pořadí desátý titul zvolilo hru současné německé dramatičky Dey Loher „Modrovous - naděje žen“. Příběh expresivního textu byl drsně sarkastickou parafrází fenoménu vražedných mánií dneška. Režie představení se ujal Rado Mesarč, absolvent Zlínské vyšší odborné školy umění, který s DBS v minulosti spolupracoval na inscenacích „Dvojhlavý orel“ a „Krize aneb Ještě jedna pohádka o lásce“, které získaly řadu ocenění na krajských i celostátních přehlídkách amatérského divadla. Do rolí všech sedmi osudových žen Jindřicha Modrovouse obsadil dlouholetou členku DBS a rovněž absolventku Zlínské vyšší odborné školy umění Adrienu Roučkovou, která byla za své herecké výkony v inscenacích DBS (především za roli královny v Dvojhlavém orlovi), oceněná na různých divadelních festivalech. Role Jindřicha Modrovouse se ujal hostující Zbyšek Humpolec, posluchač druhého ročníku činoherního herectví JAMU. DBS je volným sdružením přátel divadla, které funguje pod záštitou O. S. Thalia a Městského kulturního střediska ve Vyškově. Zaměřuje se zejména na náročnější diváky, jimž nabízí komorní inscenace silných příběhů složitých lidských osudů. Nevyhýbá se však ani větším projektům s podobně laděnou tématikou. Vedle klasických dramatických textů používá DBS vlastních dramatizací světové i české literatury. Důležitou složkou divadelních inscenací je jejich výtvarně-hudební stránka. Za dobu svého působení od roku 2003 DBS nastudovalo devět divadelních inscenací.
Autorka inscenace Dea Loher je jednou z nejvýznamnějších osobností současného německo jazyčného divadla. Patří již dvacet let k uznávaným evropským dramatikům, protože se generačně neřadí mezi mladé autory, její divadelní hry jsou uváděny v mnoha zemích pro svá nadčasová témata. Dramatičtí hrdinové Dey Lother jsou společenští outsideři - vrahové, narkomani či prostituti. Dílo autorky ovšem nelze považovat za moralistickou kritiku konkrétních sociálních skupin. Postavy jsou často prosté lidské existence, které se snaží naplnit svůj osud. Bohužel si neuvědomují, jaký směr mají zvolit.
Příběh Modrovouse byla velice vzdálenou variací Perraultovy pohádky o muži s barevnými vousy, sarkastickou parafrází fenoménu vražedných mánií. Zavražděné ženy se však na svém konci podílely právě tak, jako Modrovous. Hledaly lásku „až za hranice”, lásku, pro kterou by zemřely. Ve smrti tedy nacházely Modrovousovým přičiněním spásu, nacházely to, co hledaly. Modrovous Heinrich Blaubart byl „zcela průměrný, ještě k tomu nesportovní prodavač bot s příjmy, které byly všechno ostatní, než mimořádné”. Byl to muž bez tužeb a zálib, který, aniž by po tom zvlášť toužil, potkal sedm žen. Ty jej všechny konfrontovaly se svojí představou lásky. Představa byla na něho příliš intenzivní - a každý vztah byl ukončen smrtí. Sedm žen dalo možnost vystoupit sedmi typům, v dialektice obětování se a oproštění. Hra byla variací na téma boje a závislosti na pohlaví. V jednotlivých obrazech dramatu se střídala ironie s patosem a hrůznou poezií scén. Premiéra hry proběhla v listopadu 1997 v mnichovském Bayerisches Staatsschauspielu.

V sobotu večer vystoupil Divadelní spolek Kroměříž, který netřeba místním představovat. Jedná se Divadelní Kojetín 2012o pravidelného účastníka Divadelního Kojetína, který se vždy pohybuje na špici přehlídkových favoritů na postup. Po úspěšném představení „Habaďůra“ (2. místo v roce 2009), populárním muzikálu „Jeptišky k výročí“ (2. místo v roce 2010) a po loňské „dveřovce“ Marca Camolettiho „Báječná Anna“ (doporučení na Divadelní Děčín) zařadil soubor do přehlídkového programu drama izraelské autorky Hadar Galron „Mikve“.
Autorka hry Mikve je dramatička, scénáristka a herečka. Narodila se v roce 1970 v Londýně. Pochází z ultraortodoxní židovské rodiny. Když bylo Hadar třináct let, celá její rodina imigrovala do Izraele. Přestože studovala na náboženské škole, vstoupila proti vůli rodičů do armády. Dalšímu studiu se později věnovala na univerzitě v Tel Avivu, kde studovala obor divadlo. Společně s věřící herečkou Bidur Kahalacha vytvořila komedii, ve které se vysmály ortodoxnímu světu, ze kterého pocházely. Postavení židovských žen se Hadar Galron věnovala i ve svých dalších hrách. Jednou z nich je například satirická komedie Pulsa. Hraje se už sedm let a v Divadle Cameri dosáhla už sedmi set repríz. V roce 2005 si Galron na své konto připsala další hru Mikve. Líčí v ní osudy ortodoxních žen, které se scházejí v lázni, aby v ní postoupily rituál. Jeho smyslem je očistit ženy od „nečisté krve”, aby byly znovu tělesně připraveny pro své muže. Hra byla osmkrát nominovaná na cenu Izraelské divadelní akademie. Získala dvě ocenění, včetně toho nejprestižnějšího Hra roku 2005.
Mikve (micva): doslova „sebrání” nebo shromáždění vody, v češtině známá také jako Židovská rituální lázeň, je nádrž s přírodní vodou, která slouží k rituálnímu očištění. Mikve by měla pojmout nejméně 762 litrů vody a měla by být dost hluboká, aby umožnila dospělému úplné ponoření. V současné době mikve slouží pro očistu ženy po menstruaci či porodu. Ponoření do mikve je také nezbytnou součástí konverze k judaismu (musí je podstoupit konvertující muži i ženy). V Česku slouží Židům k očistné lázni dvě mikve: jedna v Praze a druhá v Brně.

Ve večerních hodinách se uskutečnil již 4. Divadelní candrbál v prostorách Bowling City. O hudbu se postaral oblíbený DJ Alešek Meduna. V programu se prezentovali členové country taneční skupiny Lucky While, kteří zatančili pásmo tanců "Tancem letem světem". Kultovní scénu u mrtvoly z komedie z vojenského prostředí "Křenovické mlýny" zahrály členky Divadelního spolku Smotaná hadice Křenovice, která sklidila obrovský aplaus.

Neděle 18. března 2012

Posledním soutěžním účastníkem Divadelního Kojetína 2012 byl nováček - Občanské sdružení Za dveřmi Náměšť na Hané, které se ve své novodobé historii soutěžně zúčastnilo divadelní přehlídky zcela poprvé a ihned zaujalo odbornou porotu i diváky. Tento sympatický spolek v Kojetíně představil bláznivou komedii od současného britského autora Raye Cooneyho „Peklo v hotelu Westminster“, která vypovídala o tom, co se stane, když se člen vlády rozhodne strávit záletnou noc se svou vnadnou kolegyní v londýnském nóbl hotelu, kde byl ovšem současně ubytován se svou právoplatnou manželkou. Aby všechno klapalo, přiměl poslanec ke spolupráci svého osobního tajemníka, který ovšem všechno spíš ještě víc zamotal, v čemž mu vydatně pomáhali také úskočný číšník, podezřívavý ředitel hotelu a puritánská opoziční poslankyně. A když se v hotelu navíc náhle objevil podváděný manžel, bylo jasné, že v hotelu Westminster vypuklo „peklo“.
Občanské sdružení Za dveřmi bylo založeno v roce 2007 a vyvíjí svou činnost v Náměšti na Hané. Sdružení vzniklo ve snaze navázat na tradici náměšťského ochotnického divadla, které přestalo být činné v druhé polovině devadesátých let 20. století. Ačkoliv sdružení oficiálně vzniklo v roce 2007, už od roku 2002 pozdější zakládající členové sdružení scénograficky, režijně a herecky zajišťovali kulturní akce konané na místním zámku. Sdružení mělo v době založení čtrnáct členů, v dnešní době čítá členská základna dvacet pět členů - jedná se převážně o mladé lidi - věkový průměr je 23 let. Rok 2010 byl pro soubor více než úspěšný. Bláznivá komedie „Nájemníci pana Swana aneb Habaďůra“ se u diváků setkala s velkým nadšením a v průběhu roku ji odehráli celkem sedmkrát - bez nadsázky se dá říct, že některé repliky si budou herci pamatovat ještě hodně dlouho. Navíc se jim v roce 2010 podařilo získat dotaci od Olomouckého kraje ve výši 25 tis. Kč, díky které nakoupili další divadelní kostýmy a především novou divadelní techniku.

V odpoledních hodinách byl  jubilejní 20. ročník Divadelního Kojetína 2012 slavnostně ukončen vyhlášením výsledků a vítěze.

Čas se naplnil a Divadelní Kojetín 2012, který jsme prožili s divadelníky z různých moravských měst, je minulostí. Týden plný divadla, které nám ochotníci ochotně předvedli v našem městě byl náročný, ale stál rozhodně za to prožít ho společně s nimi. Od středečního rána do nedělního dopoledne se v Kojetíně představilo dvanáct divadelních souborů. Letos odborná porota hodnotila inscenace her devíti divadelních souborů, udělila několik individuálních ocenění a doporučila dvě inscenace k výběru na Celostátní přehlídku amatérského činoherního a hudebního divadla 1. Divadelní Piknik Volyně 2012 bez uvedení pořadí. Na jednání programové rady, která se konala 5. dubna 2012 v Praze, bylo poté vybráno šestnáct inscenací ze všech doporučení, které se zúčastní 1. Divadelního Pikniku 2012. Jsme velice rádi, že do celorepublikové přehlídky programová rada zařadila inscenaci Mikve v podání Divadelního spolku Kroměříž (viz: související odkazy).
Pro ostatní soubory platí - i když jste to v Kojetíně u poroty nevyhrály, vyhrály jste to na plné čáře u diváků, kteří vám svůj obdiv po každém představení vyjádřili potleskem a tak to má být, vždyť divadlo se hraje především pro diváky.

A na závěr - tradiční slova díků:
- zúčastněným divadelním souborům, bez kterých by se přehlídka v Kojetíně neuskutečnila,
- všem věrným divákům, kteří podpořili účastí festival,
- lektorům odborné poroty (Vítu Závodskému z Brna, Miroslavě Ernstové z Kojetína, Petře Kohutové z Karlových Varů a Akramu Staňkovi z Prahy) za jejich nelehkou práci,
- lektorům divadelního semináře (Radimu Korábovi, Zdeňku Černínovi a Tomáši Steinerovi),
- Městu Kojetín a Ministerstvu kultury ČR za finanční podporu,
- všem sponzorům přehlídky (Bowling City, Dobrůtky od Verunky, Elektormontáže Arnošt Petružela, HMS - REAL s.r.o. - Milan Hromada, Pivovarský hotel Kojetín s. r. o., Hospůdka u Jordánu, Hospůdka U Pedyho, Lékárna U zlatého lva, MSH v. o. s. - pekařství, Instalace 206 - Roman Kusák s.r.o., Penzion Maďarská bašta, Prodejna Hanačka, Ptáček - pozemní stavby s. r. o., Petr Špalek Kojetín, Restaurace Na Hrázi U Tondy, Řeznictví - uzenářství Haluzík, Řeznictví Kamil Hrudík, Řeznictví Na rohu - Martin Zedníček,
- reportérům Divadelního Koječáka (Hadička Hásová, Kuba Šírek, Terezka Panáková, Klárka Krčmařová, Mara Machalík, Anet Baierová, Radek Vitík, Petra Procházková, Katka Trávníčková, Klára Ligurská, Dominika Fidrová, Vendula Karhánková, Petra Kohutová a Akram Staněk), kteří vydali šest čísel,
- studentům - moderátorům z místního gymnázia,
- našim mladým Hanákům, že stylově přivítali soubory v našem městě,
- členům Hanácké scény za pomoc s organizací přehlídky,
- fotografce Janě Večeřové za pořízení fotografií z představeních,
- Marušce Němečkové za umělecky napsané diplomy,
- Kubovi Šírkovi a Marušce Němečkové za pomoc při instalaci výstavy,
- Jituně Polákové za složení úvodních básniček pro moderátory,
- místním hasičům, městské policii a všem příznivcům divadelní přehlídky v Kojetíně, kteří přispěli ke zdárnému průběhu celého festivalu,
- velké poděkování si zaslouží kolektiv pracovnic a pracovníků Městského kulturního střediska Kojetín - Alena Jurmanová, Kateřina Krčmařová, Jana Nováková, Pavlína Dvořáková, Monika Nováková a mistr zvuku a světel Zdeněk Novák - perfektně zvládli a absolvovali celý festivalový týden ke spokojenosti všech.

Přeji Kojetínu, aby i ty další přehlídky byly tak krásné jako ta letošní a ať i nadále zůstává městem divadla.
Hana Svačinová, foto: J. Večeřová

Přiložené soubory
PDF 2012-plakat.pdf PDF dokument 816.6 kB
PDF 2012-o-souborech.pdf PDF dokument 948.37 kB
PDF 2012-vysledky.pdf PDF dokument 225.53 kB